western 4

10. března 2007 v 13:34 |  důležité okolo koní
Ať už vedete koně jednou rukou nebo oběma rukama, měly by vám paže volně splývat podél trupu. Při pohledu z boku by nemělo být od pasu nahoru vidět nic než trup - loket nesmí být ani před trupem, ani za trupem. Když paže příliš tisknete k tělu, vypadáte pak ztrnule. Na druhé straně není ani možné mít paže uvolněné tak, že by v klusu nebo cvalu lítaly kolem trupu.
V zásadě tedy paže splývá podél trupu a předloktí i s rukou je jakýmsi prodloužením otěží - ruka se v zápěstí nikam nevytáčí. Držení ruky se ovšem může mírně lišit podle toho, jestli jezdíte s nespojenými otěžemi nebo s romalem (což je jakési prodloužené spojení otěží). Ruka s romalem je přesně nad hruškou sedla, ruka s nespojenými otěžemi je před hruškou.
Je tomu tak proto, že jezdec držící nespojené otěže, může držet ruku nízko. Naopak otěže s romalem vedou rukou, která je postavena kolmo, palce nahoru, a to proto, aby se otěže nezachytávaly o hrušku.
Hodně jezdců dává přednost ježdění s otěžemi a romalem především proto, že umožňuje rychlé a snadné nastavení délky otěží, což je obrovská výhoda v soutěžích, kde máte přeskoky, obraty a zastavení. Navíc otěže s romalem zaměstnávají obě ruce, a tak jezdec snáze udržuje rovnováhu a rovný sed. Jezdci, kteří používají nespojené otěže, mejí tendenci "předbíhat" ramenem ruky, která drží otěže. Při ježdění s romalem drží volná ruka konec romalu a spočívá na jezdcově stehně. Jezdcům bez romalu dělávala ruka bez otěží potíže: někteří je drželi na prsou jako by ji měli na pásce a vypadali tak nepřirozeně a strnule. Dnes je akceptováno takové držení, kdy je volná ruka 2 - 3 cm nad stehnem.
V pravidlech se mluví o vedení koně jednou rukou. Ale kterou? Obvykle to bývá levá ruka, protože většina lidí jsou praváci a mají tak pravou ruku volnou pro házení lasem nebo otvírání branky. Ale jste-li levák, nebo je-li vám pravá ruka prostě příjemnější, je možné otěže držet i v pravé ruce.
Při používání nespojených otěží je povoleno držet mezi otěžemi jeden prst. To je výhoda u koně, který příliš nereaguje na vedení otěží přes krk. Manipulace s jedním prstem mezi otěžemi umožňuje působit na koně trošku přímo a trošku přes krk.
Při vedení koně nespojenými otěžemi, které držíme v levé ruce, zůstávají volné konce otěží na levé straně. Vedete-li koně pravou rukou, zůstávají na pravé straně.
Příliš vysoká ruka je hrubkou, která by se snad ani neměla objevit. Je to jen důkazem vaší snahy něčeho se chytit a udržet svou bezpečnost. Jenže takto snižujete nejen bezpečnost, ale i ovladatelnost koně, protože vám ztuhne loket a tak se zablokuje přenos informací pomocí otěží.
Vyšší ruku lze tolerovat jen při nácviku nových prvků, kdy je třeba důraznějších pomůcek, ale i tak by měla být spíš vyjímkou, než nehezkým pravidlem.
Z pravidel WRC:
404. Je-li použit termín Romal, myslí se tím prodloužení z pleteného materiálu, který je upevněn na spojených otěžích. Toto prodloužení musí být drženo volnou rukou, přičemž vzdálenost od ruky vedoucí je asi 40 cm. Ruce jsou kolem otěží i prodloužení zavřeny. Žádný prst není mezi otěžemi povolen.
Při dělených otěžích z kůže nebo pleteného materiálu je jeden prst mezi otěžemi povolen, když je to ve spojení s jednoručním vedením na páce. Konec volné otěže musí viset na té straně koně podle ruky, která drží otěže (vede-li jezdec koně levou rukou, pak volný konec otěží musí viset na levé straně koně a opačně).
Ruce jezdce jsou nejdůležitějším prostředkem komunikace mezi jezdcem a koněm, a toto spojení zajišťují právě otěže. Ačkoli nohy a trup jsou také velice důležité, jsou to především ruce, které určují, jak lehce a jemně bude kůň reagovat.
Mnohokrát tady zazněl a ještě zazní termín "dobrá ruka". Někteří lidé nechápou, co se tím vlastně myslí a jsou přesvědčeni, že dobrá ruka je taková, která koni nikdy nepohne udidlem v hubě - odtud zřejmě pramení ty spousty jezdců, kteří si ztotožňují pojem westernové ježdění s ježděním na zahozených otěžích.
Zahozená otěž, ale nemusí vždy znamenat dobrou ruku - tu máme tehdy, když mírně cítíme koutky huby, a když ruka citlivě tlumočí zprávy od jezdce ke koni. Zprávy, které "vysíláte" po otěži, by měly být tak silné, jak je nezbytně nutné. Když vám k zastavení stačí mít v ruce půl kila, nepotáhnete silou deseti kilogramů.
Je to jako když taháte mrkev ze záhonu: když chytnete jen za vršek natě a škubnete, utrhnete jen nať. Když ale uchopíte mrkev za celou nať pevně a jemně táhnete, vytáhnete mrkev ze země celou. Kůň reaguje podobně: když silně trhnete otěžemi, zvedne vysoko hlavu, ztuhne mu čelist, vaz i krk a propadne se ve hřbetě.
Ruka s otěžemi by měla být pevná jak jen to jde, protože dodává koni jistotu. Nepleťme si slovo "pevná" se slovem "nepoddajná". Pevná ruka by měla zůstat v základním postavení a ne se při jedné pobídce hýbat 10 cm před hruškou a při další pobídce 10 cm za ní.
Zatím tady byla řeč jen o ruce v jednotném čísle, jakoby westernové ježdění dovolovalo jen vedení koně jednou rukou. Je pravda, že některé soutěže vedení jednou rukou přímo vyžadují, ale vedení jednou rukou je už jakousi vyšší školou i ve westernu, ale většina každodenní práce, výcvik mladého nebo obtížného koně i některé soutěže se jezdí při vedení koně oběma rukama
Nelitujte času na práci při vedení koně oběma rukama. S jednou rukou ležérně opřenou o hrušku nebo o stehno sice vypadáte "kovbojštěji", ale ve většině případů tím utpí kvalita výcviku. Žádný kůň totiž není schopen udržet precizní provedení (které vedení jednou rukou vyžaduje) trvale. Udělá hodně malých i větších chyb, které je třeba opravit okamžitě a jednou rukou to prostě nemůžeme zvládnout. Chyby, které jednou přejdeme bez opravy se stávají častějšími a závažnějšími a čím dál tím hůř se odstraňují.
Teď tedy něco o tom, jak držet otěže, když vedeme koně oběma rukama. Představte si, že sedíte v sedle a díváte se na své ruce. Pěsti máte sevřené a směřují kolmo dolů, jsou ve výši hrušky sedla. Pravá otěž vchází zespoda do pravé pěsti a vychází z ní mezerou mezi palcem a ukazováčkem. Odtud pak pravá otěž přechází k levé ruce, prochází pěstí shora dolů a její volný konec volně splývá podél boku koně. Levá otěž podobně prochází zespoda nahoru levou pěstí, přichází k pravé ruce, prochází jí shora dolů a konec otěže splývá podél pravého boku koně.
Ta část otěží, kterou máte mezi rukama se vám vyklene v jakýsi oblouk nebo můstek a nesmí se vám plést kolem hrušky sedla a bránit vám v pohybu. S takovýmto držením otěží se vám nejlépe kontroluje správné postavení rukou. Bude asi chvilku trvat, než si na takovéto držení zvyknete - často na konci jízdárny zjistíte, že máte jednu otěž moc napjatou a druhou úplně prověšenou, případně mezi rukama najdete úplné propletenec.
Existuje ještě další způsob, jak držet otěže oběma rukama: pravou otěž uchopíme pravou rukou tak, že otěž prochází pěstí zespodu nahoru. Volný konec otěže přehodíme dopředu a dovnitř ke krku koně - do druhé ruky už tedy neprochází. Totéž platí i pro levou otěž. Ruce nejsou spojeny můstkem a mohou se pohybovat nezávisle na sobě, což je výhodné zejména při nácviku přesných pobídek nebo při gymnastice.
Ruce musí být stále stejně daleko od sebe, asi 30 cm a musí zůstat ve stejné pozici i po provedení cviku. Ruce se mohou zvedat a klesat (samozřejmě s mírou), ale musí být stále rovnoběžné s hruškou sedla - jakoby před hruškou kolmo ke krku koně vedly koleje, po nichž se vám ruce posunují do stran.
Zní to poměrně jednoduše, ale určitě Vás to bude zpočátku nutit např. v obratu víc přitáhnout vnitřní otěž a z "koleje" uhnout. Ruka se vám posune zpět k boku, sed přestane být vyvážený a jsou tak narušeny reakce koně, který okamžitě ztrácí precizní provedení.
Správné vedení koně oběma rukama, tedy po "koleji" je i důležitým předpokladem správného vedení jednou rukou. To už pak není mezera mezi rukama 30 cm, na koleji zůstává jen jedna ruka, ale protože jsou pomůcky stejné jako při vedení oběma rukama, reaguje i kůň stejně. Musíme si ale uvědomit, že některé pobídky se musí změnit, pokud budeme chtít řídit svého koně jen jednou rukou. Například při couvání: z klasického anglického ježdění každý ví, že se ruce posunou dolů a zpět k pánvi. Protože je ale takový pohyb při vedení jednou rukou ve westernovém ježdění téměř nemožný, je třeba naučit svého koně couvat na takovou pobídku, kdy jde ruka zpět, ale šikmo vzhůru, směrem k naší hrudi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama