Longmona 2

26. března 2007 v 13:32 |  důležité okolo koní

Anglický plnokrevník

Anglický plnokrevník (označovaný A 1/1) vznikl v 17. a 18. století v Anglii, tito koně byli vyšlechtěni pro dostihy a jejich nejdůležitější vlastností byla rychlost. Ačkoli toto plemeno nese přídomek "anglický", vzniklo díky koním orientálním. Na začátku bylo stádo arabských klisen, které zakoupil vrchní podkoní sira Johna Fenwicka přímo od beduínů. Tyto klisny daly základ tzv. "royal mares" ("královské klisny") a později k nim přibyli tři hřebci, od nichž se odvíjí celý plnokrevný chov. Vraník Byerley Turc byl ukořistěn při obléhání Vídně v tureckém táboře. Hnědáka Darley Arabiana získal lord T. Darley od šejka výměnou za zbraně, jméno tohoto hřebce se nyní objevuje téměř v každém rodokmenu dnešních plnokrevníků. Jeho potomkem byl i nikdy neporažený Eclipse, který založil další významnou linii. Tmavý hnědák Godolphin Barb (původem berber) měl nelehký osud- nejprve byl předán jako dar na francouzský královský dvůr, tam se ale nelíbil a tak byl prodán. Nakonec tahal obchodníkovi káru s vodou a jen málokdo by v něm odhadl původního ušlechtilého koně. Přes anglického handlíře se dostal do Anglie a po různých peripetiích skončil v hřebčíně lorda Godolphina jako prubíř- tedy hřebec, který zkouší klisny, zda jsou ochotné k páření. jednoho dne jím podkoní tajně připustil klisnu Roxanu a z tohoto spojení se narodil Lath, vynikající dostihový hřebec. Pravda vyšla najevo a Godolphin Barb konečně začal připouštět, ovšem jeho potomstvo bylo nepočetné. Roku 1770 se pro chov anglického plnokrevníka přestali používat arabští koně a nové plemeno se zrodilo…

Plemenná kniha
V roce 1791 vyšel první svazek knihy "General Stud Book" od Jamese Weatherbyho, v této knize jsou zapsáni všichni koně až do roku 1709, kteří vynikli při dostizích a v chovu a zároveň byla tato kniha uzavřena, tzn., že do ní nemůže být zaregistrován žádný jiný kůň, který svými předky (ze strany otce i matky) nenavazuje na některého z těchto koní. Zpočátku se plnokrevníci chovali pouze v Anglii a teprve ve 20. století se jejich chov začal šířit i do jiných zemí. Z chovu a dostihů se stala lukrativní záležitost, v posledních letech světu turfu podlehlo Japonsko, které nakupuje ty nejlepší koně a buduje vlastní chov. Každý plnokrevník je ve světě registrován v plemenné knize, ale všechny navazují na anglickou General Stud Book. Plnokrevná hříbata není možné pojmenovat bez toho, aby jméno nebylo schváleno a zaregistrováno. Je zvykem, dávat koni jméno, které začíná na první písmeno či ještě lépe na první slabiku matčina jména (mluvíme pak o rodině.) Např. Korok měl matku Cosyrii, Železník Želatinu, Peruán Pergolu atp. Slavná jména se nesmějí opakovat, popřípadě až po uplynutí několika let. Proto jsou některá jména pro diváka poněkud zvláštní - Malá mořská víla, Tak ať, Bolístek, Bublina…
Využití
Plnokrevníci byli chovateli využíváni k šlechtění dalších plemen, např. v Anglii populárního huntera (těžšího, avšak výborně skákajícího koně), v Americe pak vznikl americký klusák a americký jezdecký kůň, v Evropě se podíleli na vzniku anglonormanů, angloarabů, hannoverských koní ad.
Dostihy
Dnešní angličtí plnokrevníci se značně liší vzhledem i vlastnostmi od svých orientálních předků. Jsou nároční na kvalitní krmení, jsou velmi rychlí, ale málo vytrvalí, nejvlastnějším pohybem je jim cval a vzácně se u nich vyskytuje bílá barva. Rychle vyspívají, hříbata se obsedají již na 1,5 roce a ve dvou začínají závodit. Podle toho, jaká délka trati koni vyhovuje, rozeznáváme čtyři typy plnokrevníků - letouny - nejlépe běhají na vzdálenost do 1600m, mílaře - těm vyhovují vzdálenosti od 1600m - 2400m, vytrvalce - potřebují dostih na 2400m a delší a steeplery -nedosahují rychlosti předešlých skupin, ale jsou vytrvalejší.
Vrchol přichází ve třech letech, kdy se ti nejlepší z nich mohou pokusit uspět v klasických dostizích a získat Trojkorunu. Trojkorunu tvoří - jak již název napovídá- tři náročné dostihy. První je Velká jarní cena na 1600m, která se u nás běhá v květnu a kůň při ní musí prokázat, že je letoun. Na konci června se běží dostih zvaný Modrá stuha neboli Derby, snad nejcennější dostih pro koně, jezdce i trenéra. Je dlouhé 2400m a kůň musí prokázat vytrvalecké vlohy. Na konci září se koná poslední část Trojkoruny - St. Leger, supervytrvalecký dostih na 2800m. Tyto tři dostihy a navíc ještě Jarní cena klisen (duben) a Memoriál ing. B. Tichoty řadíme k tzv. klasickým dostihům, vítězství v nich je velmi ceněno. Ovšem málokterému koni se podaří udržet si po celou sezónu formu a zdraví, natož uspět na tolika různě dlouhých drahách a prokázat tak svoji univerzálnost.
Ve světě se běhají prestižní dostihy, které jsou vždy chovatelskou, společenskou i sportovní událostí. V Evropě jmenujme francouzskou Prix de´ĺ Arc de Triomphe (Cenu vítězného oblouku) (TU VYHRÁL WINDÍKŮV DĚDEČEK), v Anglii King George VI and Queen Elizabeth či světoznámou Velkou liverpoolskou steeplechase, v Německu Preis von Europe… V USA je to prestižní dostih jen pro zvané a vybrané koně Washington D.C. International konaný v Laurel Parku, v Austrálii Melbourne Cup, při kterém se doslova zastaví veškeré dění a všichni jej se zatajeným dechem sledují. Dostihy jsou samostatným světem, specifickým, ale krásným. O slavných koních a žokejích, vzestupech či pádech by se dala napsat mnoho, zvídaví čtenáři nechť sáhnou po knize Michla Horáčka Království za koně (Olympia Praha,1983.)
Povaha
Ten, kdo si chce pořídit anglického plnokrevníka, ať již "vysloužilce" z dostihů nebo koně, který nikdy neběhal, musí počítat s mnohými problémy. Rozhodně toto plemeno není pro začínajícího jezdce s malými zkušenostmi! Na většině koní se podepíše velmi rychlé obsedání a následně dostihy a to jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Po vyřazení z dostihů mívají problémy s pohybovým aparátem nebo hřbetem a je potřeba delšího odpočinku i veterinární péče, aby se vzpamatovali (ne vždy je výsledek stoprocentní.) Psychické problémy bývají taktéž časté, tito koně totiž považují jakýkoli volný prostor za dostihovou dráhou a podle toho se chovají. Jedete-li s nimi na vyjížďku,chce být váš kůň první a jakmile ho někdo předjede, začne závodit a nenechá se zastavit. Hodně koní je lekavých a jsou citliví vůči změnám ve stáji, někteří mají averzi vůči mužům (dobře si pamatují, kdo na ně opakovaně použil bičík.) Ani pro parkurové závody nejsou nejvhodnější, vzrušená atmosféra jim opět připomene dostihy a váš krásně přiježděný kůň se ve chvilce změní v neovladatelnou "mašinu", která skáče hlava nehlava a nenechá se zastavit. Plnokrevníci potřebují hodně času a trpělivosti, než se zklidní a přestanou se chovat jako na dostihovém oválu. Samozřejmě, že nelze všechny plnokrevníky zahrnout do kategorie "nerváků" a jistě se najdou koně, kteří dělají radost svým majitelům při rekreačním ježdění (MOHU POTVRDIT, NEBOŤ JSEM POZNALA DVA HŘEBCE A1/1, KTEŘÍ POVAHOVĚ PŘEDČILI KONĚ JINÝCH PLEMEN), parkurech nebo endurance. Cílem této charakteristiky bylo spíše upozornit na některé specifické rysy povahy A1/1, aby se budoucí majitelé po koupi svého vysněného koně nezačali potýkat s problémy, které by nakonec vedly k oboustrannému rozčarování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama