Dub - 'krásný strom'

7. března 2007 v 13:25 |  rostliny v okolí
Dub - 'krásný strom'
[ flóra - rostliny ]
Duby (Quercus) patří do čeledi bukovitých. Slovo 'Quercus' pochází asi z keltského 'quer' - krásný a 'cuez' - strom.
třída
vyšší dvouděložné - Rosopsida
řád
bukotvaré - Fagales
čeleď
bukovité - Fagaceae
rod
dub - Quercus L.
Charakteristika a rozšíření
Duby jsou opadavé nebo vždyzelené (vždyzelené u nás v přírodě nerostou) stromy, zřídka keře. Letorosty mají pětiúhelníkovou dřeň. Při bližším zkoumání zjistíme, že má na větvích střídavě posazené, jednoduché, většinou členěné, řidčeji celistvé, celokrajné až zubaté listy. Z jara můžeme najít na dubech jednopohlavné květy s většinou s 6laločným okvětím. Samčí květy tvoří převislé řídké jehnědy na loňských větévkách. Můžeme na nich nalést 4-12 tyčinek. Samičí se vyskytují v chudokvětých jehnědách či strboulcích na letorostech. Semeník je tvořen 3 (-6) čnělkami, na bázi květu s miskovitou číškou. Plody jistě všichni znáte. Jedná se o elipsovité až vejcovité nažky - žaludy. Žaludy zrají většinou v prvním, řidčeji až ve druhém roce, sedící ve zveličelé zdřevnatělé číšce.
Tento rod se pyšní 300-600 druhy a patří mezi druhově nejpočetnější rod dřevin. Roste v mírném až subtropickém pásu severní polokoule, zřídka v horských oblastech tropů. Těmto převážně světlomilným a teplomilným dřevinám se daří většinou v propustných, hlubokých, živných a vlhčích půdách (poměrně dobře však snášejí sucho). Nejmenší nároky má dub zimní a zejména dub pýřitý.
Duby trpívají padlím, housenkami a v poslední době i chorobami s tracheomykózními příznaky. Množí se výsevem stratifikovaného osiva, vzácnější druhy a kultivary roubováním.
Větší sazenice je nutno vysazovat s kořenovým balem. V sadovnickém použití je vysazujeme zpravidla jako solitéry - jsou to krásné, mohutné, řidší a pozdě rašící stromy dosahující výšky až přes 30 m. Sadovnicky i krajinářsky jsou velmi významné (i jako památné stromy) a všestranně použitelné, vhodné i do znečištěného ovzduší. Dosahují vysokého stáří a jejich krása se věkem stupňuje. Dubové porosty propouštějí dostatek světla umožňujícího vegetaci dalším dřevinám i bylinám v porostu. Kořenovou soustavu mají mohutnou, hlubokou. Dobře se obnovují z pařezů. Dřevo je tvrdé, těžké, odolné ve vlhku.
U nás pěstované duby rozdělujeme do tří podrodů - Erythrobalanus (šarlatové duby neboli sekce Rubrae se zašpičatělými laloky listů), Cerris (representovaný dubem cerem) a Quercus (neboli Lepidobalanus s plody na rozdíl od předchozích dvou podrodů dozrávajícími ne druhým, ale již prvním rokem).
Dub letní (křemelák) - Quercus robur (Q. pedunculata): U nás roste hlavně v živnějších a vlhčích půdách nižších poloh. V hlubších půdách však snáší dobře i sucho. Listy má téměř přisedlé nebo krátce řapíkaté, obvejčité, laločnaté, u řapíku většinou srdčité, laloky zaokrouhlené. Žaludy jsou na dlouhé stopce. Z kultivarů mají význam zejména 'Fastigiata' (sloupovitý), 'Concordia' (zlatolistý), 'Atropurpurea' (červenolistý, sporého růstu), 'Pectinata' (s úzkými a hlubokými laloky listů).
Dub zimní (drnák) - Quercus petraea (Q. sessilis): V přírodě roste na skalnatých nebo sušších půdách až do podhorského pásma. Je velmi podobný dubu letnímu s těmito rozlišovacími znaky:má užší korunu, listy mělčeji laločnaté a na bázi klínovité s delším řapíkem, žaludy téměř přisedlé. Má menší nároky na půdu i vláhu. Kultivary jsou málo významné, např. 'Cochleata' s listy lžícovitě prohnutými a 'Mespilifolia' s některými listy protáhle kopinatými bez laloků. Dub cer - Quercus cerris: Je podobný dubu letnímu, korunu má však užší a řidší, borku hrubší a u pupenů vytrvávající niťovité palisty. Listy jsou polokožovité, lesklé, protáhlé s tupě zašpičatělými laloky. Číška je pokryta šídlovitými šupinami. Má větší nároky na teplo, jinak je skromný. Původní jen na jižní Moravě.
Dub pýřitý - Quercus pubescens: Vyskytuje se u nás na jižní Moravě i v teplejších oblastech Čech, hlavně na výslunných svazích. Pomalu roste a ze všech druhů je nejmenší, často keřovitý, výšky do 7 až 15 m. Mladé větvičky i spodky drobnějších listů jsou pýřité. Je teplomilný a vápnomilný, na půdu a vláhu nejméně náročný.

Dub červený - Quercus rubra: Je u nás nepůvodním druhem, používaným i v lesnictví. Korunu má rozložitou. Listy jsounejvýše do poloviny čepele laločnaté. Žaludy má velké, kulovité. Kultivar 'Aurea' je žlutolistý.
Dalšími jihomoravskými duby jsou: Dub žlutavý (Quercus dalechampii) a dub mnohoplodý (Q. polycarpa) (agregátní druhy z okruhu dubu zimního), dub balkánský neboli uherský (Q. frainetto) a dub jadranský (Q. virgiliana) (agregátní druhy z okruhu dubu pýřitého)
Ochrana
Jak již bylo řečeno, často se stává památným stromem. V takových případech je chráněn zákonem.
český název
Dub
latinský název
Quercus L.
hlavní znaky
střídavě posazené, jednoduché, většinou členěné, řidčeji celistvé, celokrajné až zubaté listy, velký, mohutný strom, žaludy
rozšíření
celá Evropa
doba květu
IV - VI
délka života
i stovky let
půda
vlhká
ochrana
V případě, že se jedná o památný strom
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama