Únor 2007

členská schůze - fotky

28. února 2007 v 13:38
Zde jsou fotky z první členské schůze (dostavili se: pan Pospíšil a paní Pospíšilová s malou Dorotkou, Matěj Pospíšil, pan Šmedek, Martin Šmedek, Pavel Šmedek, Petra Chelíková a pan Pospíšil starší)

fotky louk

28. února 2007 v 13:06 lesy a louky
Němčanský lom na podzim

fotky rybníky

28. února 2007 v 13:03 pole a rybníky
Rybník za koupalištěm (podzim 2006)
Rybník ve vrbkách - Kačák (podzim 2006)

fotky našich polí

28. února 2007 v 13:01 pole a rybníky
Letonice směr letonický a drožovský Hájek
Pole směr letonický Hájek
Letonice z kopce a západ slunce
Pole směr Větrníky
Příhony (pole za koupalištěm) (podzim 2006)

členská schůze

23. února 2007 v 7:58 | Petra Chelíková
Dne 22. února 2007 proběhla první informační schůzka ohledně založení občanského sdružení Procyon.
Sídlem sdružení je adresa: Nová 449 Letonice 683 35.
Sdružení bylo založeno za účelem poskytování obecně prospěšných činností k rozvoji občanské společnosti a ochraně přírody a krajiny.
Dnešním dnem byla jmenována členská rada:
Předseda: Jiří Pospíšil
Člen rady: Karel Šmedek
Člen rady: Daniela Pospíšilová
na další členské schůzce se bude hovořit o dalších možným členech.
Cíle sdružení jsou:
  • Vedení členů k dodržování etických, estetických a morálních pravidel
  • Participace dětí a mládeže na rozvojových aktivitách v obci a okolí
  • Organizování volnočasových aktivit dětí, mládeže a dospělých vč. Zdravotně postižených dětí a jejich rodičů
  • Hipoterapie, canisterapie
  • Pořádání kulturních a sportovních akcí
  • Obnova a udržování lidových tradic včetně ochrany památek, kulturních hodnot a krajinného rázu
  • Výchova občanů ke spoluzodpovědnosti za stav životního prostředí - ochrana přírody a krajiny
  • Budování, provozování a údržba zařízení a vybavení potřebných pro náplň činnosti
  • A jiné
Formy činnosti:
Hlavní formou dosahování cílů sdružení je poskytování obecně prospěšných činností v oblasti volnočasových aktivit mnládežem společenského a kulturního života na venkově, ochrany životního prostředí. Zéjmena:
  • Praktická činnost členů ve spolupráci s obcím dotyčnými orgány a ostatními subjekty
  • Organizace konferencí, besed, stáží a seminářů
  • Aktivní účast při jednáních a řízeních s volenými i správními orgány
  • Provozování volnočasového a reálu jakožto střediska výchovy a osvěty
Členství ve sdružení:
  • Členem sdružení se může stát fyzická osoba, která souhlasí se stanovami a cíli sdružení
  • Členství vzniká schválením přihlášky výkonnou radou
  • Členství zaniká na základě vlastní žádosti člena nebo zrušením členství na základě rozhodnutí výkonné rady
  • Člen má právo:
    • Účastnit se činnosti sdružení a jeho orgánů a být o této činnosti informován
    • Účastnit se schůze, volit orgány sdružení a být do nich volen
    • Předkládat návrhy, podněty a připomínky k činnosti sdružení
    • A jiné
    • Člen má povinnost:
  • Dodržovat tyto stanovy a jednat v souladu s cíly sdružení
  • Platit členské příspěvky
Orgány sdružení:
  • Členská schůze
  • Výkonná rada a předseda sdružení
  • Revizor sdružení
  • Kancelář sdružení
Hovořilo se zde o projektové dokumentaci, ke stavbě koňské stanice, která by měla být dokončena do 5 let. Postupně se budou budovat ohrady pro koně, kolbiště, jízdárna, horolezecká věž s dětskými prolézačkami, stáje pro koně s potřebnými prostory pro bezchybný a bezpečný chod celé koňské stanice.

odpady

14. února 2007 v 21:33 Jihomoravský kraj a Letonice
8. ODPADY
Mezi nejvýznamnější problémy v oblasti odpadového hospodářství patří podobně jako v předcházejících letech nerespektování principu využití odpadů, převažující ukládání odpadů na skládky, chybějící motivace občanů pro systém sběru a separace odpadů a nedostatek finančních prostředků na rekultivaci starých skládek, i když lze konstatovat, že zmíněná situace se postupně zlepšuje. Základní principy jsou zakotveny v legislativě na úseku odpadového hospodářství, dále ve směrnicích a nařízeních ES a nelze opomenout již schválený Plán odpadového hospodářství České republiky (POH ČR) a Plány odpadového hospodářství krajů. V plánech je implementována nejenom legislativa odpadového hospodářství, ale taktéž legislativa ES, která má podobu určitých cílů v jednotlivých oblastech nakládání s odpady. Určitá opatření jsou již realizována v praxi.

lesy

14. února 2007 v 21:32 Jihomoravský kraj a Letonice
7. LESY
Rok 2003 byl ve srovnání s rokem 2002 rokem suchým. Extrémní nedostatek vláhy zejména ve vegetačním období doprovázený vysoce nadprůměrnými teplotami měl krajně nepříznivý dopad na zdravotní stav lesů v kraji. Výrazně se snížila odolnost lesních dřevin vůči sekundárním škodlivým činitelům, zejména podkornímu hmyzu. Zaznamenán byl až pětinásobný nárůst kůrovci napadeného dřeva, což by při pokračování obdobných povětrnostních podmínek a neprovádění razantních obranných opatření znamenalo vznik kalamitního stavu v roce 2004.
Podle očekávání došlo v roce 2003 k přemnožení bekyně velkohlavé na Strážnicku, Hodonínsku, Hustopečsku a Židlochovicku. Letecký obranný zásah byl proveden na ploše 60 ha.
V jihovýchodní části kraje proběhlo v roce 2003 silné rojení chrousta maďalového, a to na celkové ploše cca 800 ha, přičemž letecký obranný zásah byl proveden na ploše 508 ha.
Suché počasí se současně projevilo i v nárůstu počtu lesních požárů zpravidla způsobených neukázněnými návštěvníky lesa.
Ani v roce 2003 se Jihomoravskému kraji nevyhnuly excesy některých vlastníků, zejména drobných lesů, při provádění těžeb v rozporu s lesním zákonem. Ve srovnání s jinými kraji však četnost a rozsah takových případů byl nízký a ve spolupráci s odbornými lesními hospodáři byly takovéto těžby podchyceny a řešeny příslušnými orgány státní správy lesů.

příroda

14. února 2007 v 21:31 Jihomoravský kraj a Letonice
6. PŘÍRODA
Značná část území Jihomoravského kraje je tvořena krajinou intenzivně zemědělsky obhospodařovanou, s extrémním podílem orných půd, mnohdy i na svažitých erozně ohrožených pozemcích. Svůj podíl na tom mají i neuspokojivé vlastnické vztahy k půdě, kdy na většině zemědělské půdy hospodaří nájemci. Naproti tomu přibývá obcí i soukromých vlastníků, kteří projevují výrazný zájem o ochranu přírody ve svém okolí.
Na území Jihomoravského kraje se nachází Národní park Podyjí, chráněné krajinné oblasti (CHKO) Moravský kras, Pálava, část CHKO Bílé Karpaty a dále kulturní krajina Lednicko-Valtický areál, zapsaný v roce 1996 do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
V rámci Programu revitalizace říčních systémů MŽP bylo v kraji financováno 19 revitalizačních staveb celkovou částkou 29 190 tis. Kč, z toho 11 akcí bylo v roce 2003 zahájeno a bude dofinancováno v následujících letech.
Z dotačního titulu Program péče o krajinu MŽP (titulu A-C) byla poskytnuta podpora ve výši 11 959 227 Kč na 63 akcí.
Na management zvláště chráněných území v kategorii NPR a NPP (mimo CHKO) bylo vynaloženo 2 437 tis. Kč na celkem 45 akcí v jedenácti chráněných územích (NPP Červený kopec, NPP Dunajovické kopce, NPP Malhotky, NPP Na Adamcích, NPP Pastvisko u Lednice, NPR Pouzdřanská step - Kolby, NPR Ranšpurk, NPP Rendezvous, NPP Stránská skála, NPP Váté písky, NPR Větrníky). Na management 221 maloplošných zvláště chráněných území kategorie PP a PR vynaložil Jihomoravský kraj 8 mil. Kč.
V roce 2003 probíhalo mapování pro účely vymezení územní soustavy NATURA 2000 a navrhování lokalit.
Problémem v oblasti ochrany přírody na území Jihomoravského kraje je skutečnost, že se nedaří realizovat prvky ÚSES na pozemcích ve vlastnictví státu (ve správě Pozemkového fondu ČR), přestože jsou zamýšlené akce v souladu s územním plánem. V následující tabulce jsou uvedeny počty a rozlohy zvláště chráněných území a přírodních parků zjištěné dle mapování GIS v roce 2003 a krajské evidence.

horninové prostředí

14. února 2007 v 21:31 Jihomoravský kraj a Letonice
5. HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ
Jihomoravský kraj je co do výskytu nerostných surovin velmi zajímavou oblastí. V roce 2003 pokračoval pokles těžby některých nerostů, jako např. lignitu, keramických žáruvzdorných i nežáruvzdorných jílů, slévárenských písků a vápence. Naproti tomu pokračuje mírný nárůst těžby ropy, zemního plynu a štěrkopísků.
Z hlediska negativních dopadů na přírodu a krajinu setrvává otevřená těžba štěrkopísků, písků, slévárenských písků, stavebního kamene a vápenců. Pokračuje také nebezpečí v poddolovaných územích, kde po dobývacích prostorech hrozí propady terénu. Toto nebezpečí lze předpokládat i v následujících letech.

půda

14. února 2007 v 21:30 Jihomoravský kraj a Letonice
4. PŮDA
Progresivním způsobem se zvyšují žádosti sídelních útvarů na změny schválených územních plánů se snahou na zařazení nejkvalitnějších, bonitně nejcennějších půd v I. a II. třídě ochrany jako nových návrhových ploch. Tyto tendence jsou nejsilnější zejména u větších územních celků a v sousedství dálnic a rychlostních komunikací s poukazem na údajnou sníženou kvalitu pozemků vlivem kontaminace.
V těchto souvislostech se zvyšuje i procento neobdělávaných zemědělských pozemků, velmi často ze spekulativních důvodů, se snahou, aby byly tyto pozemky následně zařazeny v územních plánech jako stavební.
Kontaminace půdy, zejména aromatickými uhlovodíky, se zvyšuje plošně na území celého kraje vlivem hustoty cestní sítě a enormně zvýšeného dopravního zatížení.
Nadále zůstávají některé pozemky ohroženy vodní a větrnou erozí, zejména na svažitých nebo naopak příliš otevřených lokalitách na okresech Blansko, Vyškov, Brno-venkov.
Tabulka 9: Bilance půdy a podíly z celkové výměry (stav k 31. 12. 2003)
Druh
2003
ha
%
Zemědělská půda celkem
426 294
60,3
z toho: - orná půda
358 062
50,7
- trvalé travní porosty
28 325
4,0
Nezemědělská půda celkem
280 268
39,7
z toho: - lesní půda
196 099
27,8
- vodní plochy
14 874
2,1
Celková výměra
706 562
100,0

voda

14. února 2007 v 21:29 Jihomoravský kraj a Letonice
3. VODA
Srážkové poměry
V roce 2003 spadlo v kraji průměrně 425 mm srážek, což je 78 % dlouhodobého srážkového normálu (za období 1961-1990). Celkově je možno tento rok hodnotit jako srážkově podnormální až silně podnormální.
Plošné rozdělení srážek v kraji bylo nerovnoměrné, nejvíce srážek spadlo v okrese Blansko, nejméně v okrese Břeclav. Nejvyšší srážky spadly dne 13. 5. ve stanici Sloup (okres Blansko) - 58,7 mm.
Odtokové poměry
Odtokové poměry byly v roce 2003 v povodí řek Svratky a Svitavy podprůměrné, v dolní části povodí Jihlavy průměrné a v dolní části řeky Moravy podprůměrné. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem QA za období 1931-1980 měla řeka Svitava v Bílovicích 69 % QA, Svratka v Židlochovicích 82 % QA, Jihlava v Ivančicích 101 % QA, Dyje v Ladné 99,5 % QA a Morava ve Strážnici 76 % QA. Rozložení odtoku během roku bylo nerovnoměrné. Nejvodnějším měsícem byl ve všech povodích leden. V období od června do konce září byly průtoky ve všech sledovaných tocích podprůměrné vzhledem ke svým dlouhodobým měsíčním průměrům - QM. V povodí Moravy byly průtoky většinou v rozmezí od 20 do 40 % QM, v povodí Dyje byla situace relativně nejpříznivější z celé republiky s průtoky 30 až 60 % QM. Nejsušším měsícem byl srpen. Minimální průtoky byly na úrovni 330 až 355 denních vod.
Povodně se vyskytly v lednu 2003. III. stupeň povodňové aktivity (SPA) byl vyhlášen na řece Svratce ve Veverské Bítýšce a na přelomu roku 2002 a 2003 na řece Dyji. II. SPA byly vyhlášeny v lednu ve Strážnici na Moravě, v Ivančicích na Jihlavě, v Bílovicích na Svitavě a v Židlochovicích na Svratce. Maximální průtoky na řece Moravě, Svratce, Svitavě a Jihlavě nepřesáhly 1letou vodu, na řece Dyji se vyskytly 10leté průtoky.
Podzemní vody
Roční chod vydatností pramenů v rámci Jihomoravského kraje v roce 2003 neměl zcela charakteristický průběh a byl časově i plošně nevyrovnaný. V důsledku nasycení prostředí po povodni v roce 2002, přetrvávaly v lednu u některých pramenů vysoké vydatnosti (někdy to byla i roční maxima). U většiny pramenů se nejvyšší vydatnosti vyskytovaly v březnu, případně v květnu. Potom docházelo k postupnému poklesu vydatností až k ročním minimálním hodnotám, které se vyskytly většinou v srpnu a září. Od října docházelo většinou k mírnému zvýšení vydatností. Po celý rok 2003 (s jedinou výjimkou) se u hodnocených pramenů pohybovaly vydatnosti pod časově příslušnou dlouhodobou hodnotou vydatnosti, určenou za srovnávací období 1971-1990. Průměrná vydatnost pramenů v rámci celého kraje byla asi 70 % dlouhodobé průměrné roční vydatnosti na rozdíl od průměrné hladiny podzemní vody, která byla mírně (6 cm) nad dlouhodobým průměrem určeným za srovnávací období 1971-1990. Podílely se na tom hlavně objekty v povodí Dyje, kde došlo při povodních v roce 2002 k nasycení podzemních vod. Na území okresu Vyškov a Blansko byly úrovně hladiny podzemní vody v porovnání s dlouhodobými hodnotami nejnižší. Roční chod kolísání hladiny podzemní vody byl netypický a plošně nevyrovnaný. Nejvyšší stavy se vyskytovaly na začátku roku (leden a únor), zcela výjimečně i v dubnu. Potom docházelo k poklesu hladiny podzemní vody až k výskytu ročních minim, která byla naměřena převážně v srpnu a září. Od října potom u většiny objektů docházelo mírnému nárůstu hladiny podzemní vody.
Jakost podzemních vod
Ve státní síti jakosti podzemních vod bylo v kraji v roce 2003 sledováno 42 objektů podzemních vod, na kterých bylo odebráno celkem 84 vzorků. Lokální překročení normativu B bylo zjištěno u ukazatele NH4+ u 5 vzorků ve 4 lokalitách, u ukazatele Cl- u 11 vzorků v 7 lokalitách, u ukazatele B u 5 vzorků ve 3 lokalitách, u ukazatele Al u 2 vzorků ve 2 lokalitách, u ukazatele tetrachlormetanu u 1 vzorku v 1 lokalitě. Normativy C byly překročeny u ukazatele NH4+ u 16 vzorků v 8 lokalitách, u ukazatele NO2- u 1 vzorku v 1 lokalitě, u ukazatele Cl- u 9 vzorků v 5 lokalitách, u ukazatele Al u 6 vzorků ve 2 lokalitách a u ukazatele tetrachloretenu u 1 vzorku v 1 lokalitě. Koncentrace NO3- přesahující limit pro pitnou vodu byla naměřena u 13 vzorků v 7 lokalitách.
3.1 Zásobování pitnou vodou
V Jihomoravském kraji je 1 038,1 tis. obyvatel zásobeno z veřejných vodovodů, což představuje 92,5 % všech obyvatel v kraji. Mezi nejvýznamnější provozovatele vodovodů a kanalizací patří Brněnské vodárny a kanalizace a.s., které zásobují 398 092 obyvatel pitnou vodou a zajišťují kanalizaci pro 395 230 obyvatel. Mezi další významné provozovatele patří Vodárenská akciová společnost a.s., Vodovody a kanalizace Hodonín a.s. a Vodovody a kanalizace Břeclav a.s.
Kvalita vyrobené pitné vody odpovídá ve většině případů požadavkům vyhlášky MZ č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly.
3.2 Chráněné oblasti přirozené akumulace vod
V Jihomoravském kraji nadále zůstává pouze jedna chráněná oblast přirozené akumulace vod, a to Kvartér řeky Moravy. V roce 2003 byly údaje o rozlohách chráněných oblastí přirozené akumulace vod zpřesněny použitím mapování GIS, a proto se mohou lišit od údajů uváděných za rok 2002
3.3 Stav povrchových vod, přehled největších znečišťovatelů
V kraji bylo sledováno bylo 26 profilů na řekách Moravě, Dyji, Svratce, Svitavě, Jihlavě, Litavě, Oslavě, Rokytné, Kyjovce, Jevišovce, Veličce a Trkmance.
Ve skupině A se IV. a V. třída vyskytovala u ukazatelů kyslíkového režimu, veškerého fosforu a nerozpuštěné látky při 105 °C. Tokem, u kterého bylo 10 ukazatelů z 15 hodnoceno V. třídou, byla Trkmanka. Ve skupině B byla suma PAU zařazena převážně do III. třídy, na profilu Jihlava-Iváň do IV. třídy. U skupiny C byly zjištěny nejvyšší hodnoty u ukazatelů veškeré železo a veškerý mangan. Ve skupině D byly nejlépe hodnoceny fekální koliformní bakterie, hůře chlorofyl a enterokoky.
3.4 Odpadní vody
Celkové množství odpadních vod vypouštěných do vod povrchových ve srovnání s rokem 2002 mírně pokleslo. Mírně pokleslo i množství odpadních vod vypouštěných do veřejných kanalizací a čištěných na čistírnách odpadních vod (ČOV). Podíl obyvatel bydlících v domech napojených na veřejnou kanalizaci je 78,2 %. Převažujícím kontaminantem odpadních vod zůstává v Jihomoravském kraji komunální znečištění.
Významné akce ke snížení množství znečištění vypouštěného v odpadních vodách ukončené v roce 2003
V roce 2003 byly do zkušebního provozu uvedeny ČOV Brno a ČOV Břeclav, dokončena a uvedena do trvalého provozu byla dále ČOV Hodonín. Z plánovaných akcí bylo vydáno stavební povolení pro ČOV Blansko a Boskovice.
3.5 Havárie
V roce 2003 bylo šetřeno v působnosti České inspekce životního prostředí (ČIŽP) 36 havárií, z toho bylo 21 centrálně evidováno. Pro jejich nepatrný rozsah nebo z důvodu, že následek byl ihned sanován, bylo vyřazeno 15 havárií. V Jihomoravském kraji není v roce 2003 evidována žádná závažná nebo velmi závažná havárie. Evidované havárie měly spíše malý epizodní charakter.

Emise

14. února 2007 v 21:28 Jihomoravský kraj a Letonice
. OVZDUŠÍ
2.1 Emise
Jihomoravský kraj je v rámci ČR z hlediska emisí hlavních znečišťujících látek trvale pod celostátním průměrem. Významnou škodlivinou jsou dlouhodobě NOx. Na jejich produkci ve výši 79,6 % se podílejí mobilní zdroje, což je výrazně vyšší podíl než celostátní průměr. Podíl zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší je naopak výrazně nižší než republikový průměr. Podíl středních zdrojů je v kraji marginální. V případě malých zdrojů je výrazně vyšší podíl kraje nad celostátním průměrem na emisích SO2, mírně vyšší v případě NOx a výrazně nižší u tuhých znečišťujících látek (TZL) a CO.
Oproti roku 2002 došlo v roce 2003 k nárůstu emisí ze stacionárních zdrojů u SO2 o 10 %, k nárůstu celkových emisí NOx o 0,7 % a CO o 2 % (důvodem byl vyšší podíl emisí z mobilních zdrojů, u stacionárních zdrojů emise NOx i CO poklesly), emise TZL zůstaly na stejné úrovni. Na emisích TZL se výrazně podílejí malé zdroje, které produkují 50 % celkových emisí. Současně se výrazně projevuje sekundární prašnost způsobená uvolňováním prachových částic ze zemědělských ploch.
Mobilní zdroje, kromě toho, že jsou nejvýznamnějším producentem emisí NOx, jsou také významným producentem CO ve výši 86 % a TZL ve výši cca 33 %.
Na území Jihomoravského kraje je evidováno celkem 119 zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší a 240 velkých zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní stropy pro základní škodliviny stanovené v Národním programu České republiky jsou překračovány u SO2 a NOx, emisní strop je mírně překročen také u NH3.
Podle umělého kritéria součtu všech emisí na zdrojích jsou největšími znečišťovateli ČEZ a.s., elektrárna Hodonín, VETROPACK MORAVIA GLASS a.s. Kyjov, Teplárny Brno a.s., provoz Brno-sever, ŠMERAL Brno a.s., Českomoravský cement a.s. - cementárna Mokrá, CARMEUSE CZECH REPUBLIC s.r.o., provoz Mokrá, Kompresní stanice TRANSGAS č. 8 a Moravskoslezské cukrovary Hrušovany.
V roce 2003 nebyla na území kraje zaznamenána žádná havárie ve vztahu k ochraně ovzduší, nebyla přijata žádná regulační opatření v této oblasti.
2.2 Imise
V roce 2003 bylo prováděno měření kvality ovzduší v Jihomoravském kraji na 21 stanicích imisní kontroly, z toho 14 stanic bylo provozováno ČHMÚ, 5 stanic hygienickou službou, 1 stanici provozuje MZe a 1 stanice je provozována v rámci komunálního monitoringu.
Měření a posuzování kvality ovzduší se provádí podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), v platném znění, a podle nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší. V Jihomoravském kraji i nadále zůstává v některých oblastech stálým problémem překračování limitních hodnot (LV) u suspendovaných částic velikostní frakce PM10 a u přízemního ozonu.
Největší překročení u 24hodinového aritmetického průměru suspendovaných částic PM10 bylo naměřeno na stanici Brno-Tuřany, a to dokonce i překročení limitní hodnoty navýšené o mez tolerance (LV + MT). LV byla překročena také na stanicích Mikulov-Sedlec, nikoliv však LV + MT.
Limitní hodnoty pro O3 (maximální denní 8hodinový klouzavý průměr) byly překročeny na všech čtyřech stanicích, které provádějí jejich měření (Mikulov-Sedlec, Brno-Tuřany, Hodonín, Brno-Kroftova). Překročen byl rovněž limit pro ozon AOT40 (součet rozdílů mezi hodinovou koncentrací větší než 80 µg.m-3 [= 40 ppb] a hodnotou 80 µg.m-3 v dané periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi 8:00 a 20:00 SEČ) na stanicích Mikulov-Sedlec a Brno-Tuřany, které provádějí měření.
U SO2 nedošlo k překročení LV na žádné měřící stanici. Nejvyšší hodnoty byly zjištěny u ukazatele SO2_1h (srovnává se 25. nejvyšší hodnota hodinového aritmetického průměru) na stanici Hodonín (84 % LV) a Brno-Tuřany (71 % LV).
U NOx rovněž nedošlo k překročení LV na žádné měřící stanici. Nejvyšší hodnota jednohodinové koncentrace NO2_1h byla zjištěna na stanici Brno-Tuřany (40 % LV).
Imisní limity u ostatních sledovaných látek nebyly v roce 2003 překročeny. Na většině monitorovacích stanic došlo u všech imisních koncentrací ke zlepšení jejich hodnot, s výjimkou výše uvedených překročení u suspendovaných částic PM10 a přízemního ozonu.
Celkové hodnocení meziroční změny kvality ovzduší v Jihomoravském kraji vyznívá příznivě. Nejpostiženějšími lokalitami jsou Brno, Hodonín, Mikulov a Vyškov z hlediska překračování LV pro PM10 a Brno a Mikulov pro ozon.
2.3 Program realizace snižování znečišťování ovzduší v roce 2003
V letech 2002 a 2003 byla zpracovávána krajská koncepce snižování emisí. Dne 29. 7. 2004 zveřejnil Jihomoravský kraj ve Věstníku právních předpisů Jihomoravského kraje, částka 21, ročník 2004, Nařízení Jihomoravského kraje, kterým se vydává Integrovaný krajský program snižování emisí TZL, SO2, NOx, těkavých organických látek, NH3, CO, benzenu, Pb, Cd, Ni, As, Hg a polycyklických aromatických uhlovodíků Jihomoravského kraje a Krajský program ke zlepšení kvality ovzduší Jihomoravského kraje.
Společnost EKOTERMEX a.s., Vyškov (spalovna průmyslových a nebezpečných odpadů) a Spalovna komunálních odpadů Brno a.s. v současné době pracují na plnění plánu snižování emisí.

úvod ke ptákům

14. února 2007 v 19:58 ptáci v okolí
Ptáci (Aves) jsou dvojnozí teplokrevní vejce snášející obratlovci, vyznačující se především opeřením, křídly vyvinutými z předních končetin a dutými kostmi. Celkem je známo asi 9600 jejich druhů.
Stavba těla
Stavba ptačího těla je podřízena letovým schopnostem a to platí nejen o pohybovém aparátu (kostra a svalstvo), ale i o tělním pokryvu (peří), dýchací soustavě apod. Někteří ptáci sice druhotně ztratili schopnost létat, ale část těchto znaků u nich přetrvává dál. Podrobnější popis anatomie ptáků najdete na samostatné stránce.

Evoluce

Ptáci je skupina theropodních dinosaurů, která přežila velké vymírání na konci křídy a poté se rozrůznila do velkého množství druhů (přesto jako celek jsou ptáci poměrně uniformní) a díky schopnosti letu osídlila celý svět. Nejbližšími žijícími příbuznými ptáků jsou krokodýli. Vznik ptáků je v současné době velmi dobře dokumentován pomocí fosilních záznamů na postupném vývoji peří a podle koster odhadovaném přechodu od pasivního po aktivní let. Sesterskou skupinou ptáků jsou dinosauři skupiny Deinonychosauria, která zahrnuje čeledi Troodontidae a Dromaeosauridae (do které se řadí i známý Microraptor popsaný v roce 2000, Velociraptor a další), někdy uváděné zvlášť, podle toho, jestli jsou spolu považovány za monofyletické či nikoliv. Peří ale měli již starší dinosauři (např. Caudipteryx nebo Oviraptor). V takovéto situaci, kdy typické ptačí znaky přibývají postupně na velké škále zkamenělin, je těžké rozhodnout, co již může být považováno za ptáka a co ještě ne; za prvního ptáka je ale tradičně považován Archaeopteryx, jehož nález roku 1860 (popsán 1861) způsobil senzaci. Dosud ale není jasné, jestli Archaeopteryx je sesterským taxonem všech ostatních ptáků, nebo jestli tvoří monofyletickou skupinu společně s dalšími praptáky rodů Confuciusornis a Enantiornithes. Jejich sesterská linie, vedoucí k moderním ptákům, pak zahrnuje např. rody Ichthyornis, který vzdáleně připomíná rybáka se zuby, a Hesperornis s nepneumatizovanými kostmi a redukcí křídel podobného dnešním potápkám. Velkou koncovou skupinou této linie je Ornithothoraces, pro kterou je charakteristické zmenšení tělesných rozměrů ptáků a která se dělí na tzv. protiptáky (Enantiornithes), kam patří např. Protopteryx nebo Sinornis, a pravé ptáky (Ornithurae), jejichž nejbazálnějšími zástupci jsou Hongshanornis a Liaoningornis a kteří směřují k moderním ptákům. Moderní ptáci (Neornithes) se dělí na dvě skupiny, běžce a letce. Systém letců je zatím značně neustálený, což je způsobeno velmi rychlou radiací, jako prokázané se již ale může považovat existence bazální monofyletické skupiny Galloanseres (drůbež), kam patří hrabaví a vrubozobí.

Taxonomie

V současné době prochází celá taxonomie neustálými změnami. Je to způsobeno hlavně tím, že k určování vzájemné příbuznosti ptačích druhů, čeledí a řádů se začala používat analýza DNA. To pochopitelně odhalilo případy, kdy byla podobnost druhů nebo skupin zapříčiněna konvergencí, ne skutečnou příbuzností. Bohužel, ve fylogenezi ptáků je stále mnoho nejasností, a tak se stále používá klasický vžitý systém. Jedna z mála potvrzených věcí je tak příbuznost vzubozobých a hrabavých a jejich postavení na bázi letců Neognathae (společná skupina, kterou je možno česky zvát drůbež). Dnes jen málokdo pochybuje, že ptáci se vyvinuli koncem jurského období z malých, masožravých dinosaurů.

Tradiční rozdělení

Postupem času se ukázaly nedokonalosti tohoto systému, řád svišťouni se rozdělil na svišťouny a nový řád kolibříci (Trochiliformes), z řádu krátkokřídlých se oddělil řád perepelové (Turniciformes), stepokurové (Pteroclidiformes) a turakové (Musophagiformes) rovněž byli uznáni jako samostatný řád.
Publikace Sibley-Ahlquistovy taxonomie znamenala revoluci v systému ptáků. Za použití DNA analýzy bylo možné zjistit skutečné příbuzenské vztahy ptáků. V současnosti vypadá taxonomie ptáků takto:

Nový systém ptáků

  • Podtřída: Eoaves
  • Podtřída: Neoaves, moderní ptáci
Lelkové se stali součástí řádu sov. Dlouhokřídlí, plameňáci, trubkonosí, tučnáci, veslonozí, potáplice, potápky a dravci jsou podle nového systému součástí řádu brodiví.

co je to louka

14. února 2007 v 19:55 lesy a louky
Louka je zemědělská kultura, tvořená společenstvím různých trav. Louka se vytváří uměle nebo přirozeně na vlhčích pozemcích, nejčastěji v blízkosti vodních toků.
Trávy na louce se sklízí pravidelným kosením. Posekaná tráva se na místě suší a vzniká seno.

co je to les a historie

14. února 2007 v 19:54 lesy a louky
Les je porost dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro. Chápeme ho jako velmi složitý lesní ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenóza), živočišnou (zoocenóza) a abiotickým prostředím (biotopem). Dle obecně přijímané lesnické definice se za les považuje porost, v němž stromy dosahují výšky alespoň 5 m a zápoje korun alespoň 25 %. Největší rozlohu souše zaujímá tzv. tajga, formace jehličnatých lesů chladného pásma severní polokoule, tvořená v Evropě především různými druhy smrku, jedle, modřínu a borovic, v Asii ještě kryptomerie, tsugy, túje a cypřišky, v sev. Americe také douglaska.
Význam lesa
  • Cenný krajinný prvek s vysokou biodiverzitou. Vysoká biodiverzita je posílena především vertikální strukturou porostu - v přírodním lese jsou většinou zastoupena všechna vegetační patra a věkové kategorie stromů. Tropické pralesy jsou považovány za místo s největší biodiverzitou na Zemi (tzv. biodiversity hot-spot).
  • Místo pro rekreaci. Je prokázáno, že les působí blahodárně na lidskou psychiku. Za turisticky nejatraktivnější krajinu je Čechy považována krajina, v níž les a bezlesí jsou v poměru cca 2:1.
  • "Plíce planety" Země. Lesy jsou nejvýznamnějším zdrojem kyslíku na Zemi, spolu s planktonními řasami oceánů. Les dále zachycuje prachové částice a podílí se na odstraňování některých škodlivých látek ze vzduchu. Lesy ve své biomase poutají významné množství oxidu uhličitého, což je důvod, proč je výsadba nových lesů považována za jeden ze způsobů eliminace zvyšování koncentrace tohoto plynu v atmosféře.
  • Protierozní funkce. Výsadba lesních pásů snižuje odnos půdy zejména ve svažitých terénech na naprosté minimum. 1 cm půdy z kukuřičného pole zmizí v průměru za 15 let, z obilného cca za 300 let, ale z lesa až za několik tisíc let (tempo vytváření nové půdy je zde rychlejší).
  • Stabilizace klimatu. Les představuje ekosystém s největší konstantou drsnosti, tj. klade největší odpor proti větrům. Dále se v lese vytváří specifické mikroklima, které snižuje teplotní extrémy a udržuje stabilně vlhčí ovzduší. Při srážkách dochází k jejich rovnoměrnějšímu rozdělení, neboť intercepce listy stromů představuje až 30 % celkových srážek. ("V lese prší dvakrát" - jednou během deště a podruhé po něm, když kape voda ze stromů.)
  • Protipovodňová ochrana. Rovnoměrnější rozdělení srážek spolu s vysokou schopností sorpce mechového patra snižuje extrémní odtoky z lesních povodí a tím i riziko vzniku povodní. Je známým faktem, že extrémní "stoleté" povodně, které známe v současnosti, začaly vznikat až v souvislosti se středověkým odlesňováním pohraničních pohoří. Ochranná protipovodňová úloha smrkových stejnověkých monokultur je navíc o něco nižší než u přirozených smíšených lesů.
  • Zdroj dřeva. Zejména v rozvojových zemích je úloha lesa často redukována na tuto, jedinou ekonomicky vyčíslitelnou funkci. V současné době jsou ve většině vyspělejších zemí zavedeny nástroje, které znemožňují nadměrnou exploataci lesních porostů za cílem získat dřevní hmotu a dá se tak s jistou nadsázkou říci, že lesnictví je prvním odvětvím lidského hospodářství, kde se již v 18. století začaly uplatňovat myšlenky trvale udržitelného rozvoje. (Více viz samostatný článek Lesnictví).

Česka (popř. střední Evropy)

Česká republika se nachází v oblasti formace smíšených (opadavých) lesů mírného pásma, rozkládající se na s. polokouli mezi (30°-)40°-50°(-60°) s.š.; hlavními dřevinami v této formaci jsou četné druhy dubu a buku; ostatní dřeviny jsou zpravidla jen přimíšené.
  • lužní les
    • vrbotopolové "měkké" luhy, svaz Salicion albae
    • dubové "tvrdé" luhy, svaz Alnion incanae, podsvaz Ulmenion
    • olšiny, svaz Alnion incanae, podsvaz Alnenion glutinoso-incanae
  • doubravy
Karpatská ostřicová dubohabřina s příměsí náletové břízy. Lokalita Uherský Brod - Újezdec
    • teplomilné doubravy, svaz Quercion pubescenti-petrae
    • acidofilní doubravy, svaz Genisto germanicae-Quercion
  • dubohabřiny, svaz Carpinion
  • bučiny
    • květnaté bučiny, svaz Eu-Fagion
    • kyselé bučiny, svaz Luzulo-Fagion
    • vápnomilné bučiny, svaz Cephalanthero-Fagion
  • smrčiny
    • klimaxové (horské) smrčiny, svaz Athyrio alpestris-Piceion
    • podmáčené smrčiny, svaz Piceion excelsae, asociace Mastigobryo-Piceetum
    • rašelinné smrčiny, svaz Piceion excelsae, asociace Sphagno-Piceetum
  • reliktní bory, svaz Dicrano-Pinion
Víc o rozmístění jednotlivých lesních biotopů v Česku viz článek Vertikální stupňovitost.

Ochrana lesů v Česku

Polomy po orkánu Kyrill
V Česku se lesní hospodaření řídí lesním zákonem. Jeho základním principem je pokud možno nesnižovat procentuální podíl lesů v zemi. Dále předepisuje např. určitý podíl melioračních dřevin, maximální velikost holiny 1 ha (až na výjimky), nutnost nově zalesnit do 2 let od vytěžení předchozího porostu, do 5 let pak provést tzv. zajištění porostu.
Každý les je chráněn podle zákona o ochraně přírody a krajiny jako významný krajinný prvek. V praxi to znamená, že zásah do lesního porostu musí být konzultován též s příslušným orgánem ochrany přírody, především jestli nedochází k narušení krajinného rázu.
Přirozených lesů je v Česku už málo, v drtivé většině došlo k minulosti alespoň k částečným zásahům do struktury či druhového složení porostů. Ve většině případů byla zcela pozměněna druhová skladba, takže nyní v Česku převládají lesy smrkové (63 % lesů), popř. v písčitých oblastech borové (19 % lesů). Nejhojnější dřevinou by přitom měl být v Česku buk (cca 40 % plochy).

Ohrožení lesů

Kácení

V Česku nelze lesy považovat za ohrožené kácením, neboť dochází spíše k zvyšování jejich podílu vlivem útlumu zemědělské výroby (koncem 18. století byl podíl lesů v Česku jen 23 %, nyní dosahuje 34 % a předpokládá se, že do roku 2020 stoupne na 35-36 %). Jinak je tomu v rozvojových zemích, kde dochází k masivnímu kácení tropického pralesa, především ve snaze získat zemědělskou půdu pro neustále rostoucí populaci a také pro ceněné tropické dřevo. Zemědělská půda na místě pralesů je ovšem díky rychlému koloběhu organické hmoty plodná pouze pro omezené období, max. 3-5 let, poté výnosy rychle klesají, navíc vlivem vysokých srážek dochází též k intenzivní erozi. Odhaduje se, že tropické pralesy v současné době zabírají jen cca 50 - 60 % původní rozlohy, nejrychleji přitom mizí v Amazonii a na některých přelidněných ostrovech Indonésie (např. Jáva). Dlouhodobý dopad toho drancování pralesů lze jen těžko odhadovat, každopádně vede jejich zánik ke snižování biodiverzity (vymírání druhů především bezobratlých, z nichž řada nikdy nebyla popsána), narušování klimatu a zvyšování podílu oxidu uhličitého v atmosféře. Tropický deštný prales je navíc velmi složitý ekosystém, jeho vývoj trvá nejspíš několik set let.

Imise a kyselé deště

Les poznamenaný kyselými dešti, Jizerské hory, 2006
V Česku hlavní ohrožení pro lesní porosty představují kyselé deště a acidifikace půdního horizontu jako následek imisního zatížení. Kyselé deště se nejvýznamnější začaly projevovat v 70. letech 20. století, kdy prudce vzrostly emise oxidu siřičitého. Dálkové přenosy emisí ovlivnily i porosty zcela mimo průmyslové oblasti. Ani velmi diskutabilní velkoplošné vápnění z letadel nedokázalo zastavit pokračující katastrofu. Nejvíc poškozené jsou porosty v Krušných horách, Lužických horách, Jizerských horách a Krkonoších. Zde se vytvořily rozsáhlé imisní holiny. Monokultury smrku jsou ke kyselým dešťům nejnáchylnější, porosty listnatých stromů na rozdíl od smrčin většinou přežily, i když ve zhoršeném zdravotním stavu. Koncem 80. let byly do těchto oblastí introdukovány odolnější dřeviny - smrk pichlavý, borovice pokroucená (Pinus contorta), borovice černá (Pinus nigra) a další druhy rodu Pinus. Omezení produkce oxidu siřičitého se pozitivně projevilo i na zdravotním stavu lesů. Další umírání lesů se zastavilo a nově vysázené porosty většinou dobře přežívají i na exponovaných místech. Půda je ovšem nadále kyselá, snížila se dostupnost některých prvků, především hořčíku, který je významnou stavební látkou pro zelené barvivo chlorofyl. Jehličí tak žloutne, jeho životnost je výrazně zkrácena. Jako dobrá prevence tomuto žloutnutí se zatím ukazuje bodové vápnění ke kořenům v prvních letech růstu smrků.

Lesní škůdci

Mezi nejvýznamnější škůdce lesů patří bekyně mniška, bekyně velkohlavá, obaleči a kůrovcovití brouci (především lýkožrout smrkový). Za škůdce jsou považovány též některé dřevokazné houby, především houby působící u dubů tzv. tracheomykózu Většina škůdců za normálních podmínek napadá pouze oslabené stromy, ovšem během kalamitního přemnožení, daného často kombinací většího oslabení stromů (např. vlivem kyselých dešťů, delšího sucha) a klimatických podmínek. Nejznámějším případem kalamitního přemnožení jsou kůrovcové kalamity na Šumavě - především ta z 70. let 19. století a z přelomu 20. a 21. století. Viz heslo Národní park Šumava.

co je to rybník a krátké dějiny

14. února 2007 v 19:49 pole a rybníky
Rybník je uměle vytvořené vodohospodářské dílo určené především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybník je tvořen hrází (s pozemkem, na kterém stojí), přítokovou částí, odpadem, zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při navrženém průtoku, popřípadě obvodovou stokou.
Rybníky mají po stránce biologické, krajinářské i estetické mimořádný význam v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Bývají významným hnízdištěm vodního ptactva a důležitou zastávkou tažných ptáků. V jejich okolí se vyskytuje mnoho významných chráněných druhů, např. bekasina otavní, bukáček malý, čáp černý a čáp bílý, volavka popelavá, hohol severní, chřástal vodní, orlovec říční, rákosník velký, a mnoho druhů kachen. Najdeme zde i raka říčního, čolka horského, ropuchu obecnou i ropuchu zelenou, rosničku zelenou a další druhy obojživelníků. Z rostlin také např. kotvice plovoucí.
Skupiny rybníků tvoří rybniční soustavy.

Rybníkářství v Česku

Rybníkářství dominující v produkčním hospodářství České republiky je typické pro střední a východní Evropu. Jeho rozvoj v Česku je nerozlučně spojen s rodem Rožmberků.
Tradičními rybníkářskými oblastmi České republiky jsou Třeboňsko, Jindřichohradecko a Českobudějovicko. V Česku se celkem nachází okolo 21 000 rybníků.

Historie rybníkářství v Česku

Rybníkářství má v Česku dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.
V období husitství dochází k útlumu pro ekonomický úpadek oblasti a pro válečné útrapy. Největší rozmach prožilo rybníkářství mezi 15. a 16. stoletím, kdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků. Během jejich patronace se začíná vytvářet důmyslná soustava, která propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan, či Mikuláš Ruthard z Malešova.
V 17. a 18. století dochází k další vlně úpadku, kdy jsou některé rybníky zaváženy a vysoušeny. Velmi se na tom projevila jedna z Josefínských reforem, kdy se zvýhodnila cena pšenice a tak plocha rybníků ustupuje jejímu pěstování. Počátkem 19. století bylo v jižních Čechách vysušeno 5 velkých a 12 malých rybníků.
Ve 20. století se počet rybníků ustálil a místy došlo i k jejich navýšení vlivem výstavby požárních nádrží, které se dají považovat za rybníky moderního ražení. V současnosti je hlavní úsilí vynakládáno na odbahnění rybničních soustav a na zpevnění hrází, které byly během velkých povodní poničeny.

lesy ČR

14. února 2007 v 19:43 lesy a louky

LČR a ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin

Lesy České republiky, s. p. se z mnoha důvodů angažují v ochraně přírody. K těm hlavním nepochybně náleží snaha přispět k naplnění účelu zákona na ochranu přírody v souladu se Zásadami státní lesnické politiky, Lesnickou politikou LČR, Programem trvale udržitelného hospo-daření v lesích, Programem 2000 a dalšími dokumenty. Snad největším důvodem je ale skutečnost, že praktická odborná činnost na úseku ochrany přírodního prostředí je nedílnou historickou součástí činnosti lesníků.
Jednou z nejdůležitějších praktických činností prováděných na poli ochrany přírody je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin. Ochranu ohrožených druhů provádíme mnoha způsoby. V zásadě se na celém spravovaném území snažíme o zachování či obnovu vhodného životního prostředí živočichů a rostlin, a to při současném respektování hospodářských aspektů. Kromě toho však podporujeme vzácné a ohrožené druhy také konkrétními přímo cílenými opatřeními, od omezení, změny či případně až úplného vyloučení hospodářské činnosti v zájmovém území (pěstební a výchovná činnost v lesních porostech, těžba dřeva, atd.) přes aktivní výchovu a osvětu veřejnosti až po vypouštění v zajetí odchovaných jedinců ohrožených druhů živočichů do volné přírody - tzv. reintrodukce.
Své nezastupitelné místo mezi těmito aktivitami mají např. oborní chovy bílého jelena či kozy bezoárové a reintrodukce sokolů, tetřevů a tetřívků. Jedná se o obnovu a posílení jejich přirozených populací pomocí vypouštění v zajetí odchovaných mláďat, sledování jejich aktivity po vypuštění a vyhodnocování získaných výsledků za účelem zefektivnění ochrany těchto druhů. Nezanedbatelná je i spolupráce s nevládními organizacemi, např. s ČSOP. V rámci této spolupráce je dlouhodobě řešeno množství projektů jako například inventarizace a ochrana ohrožených druhů dřevin a bylin, inventarizace a ochrana mravenišť, mapování výskytu vzácných a ohrožených druhů hmyzu, mapování výskytu a vytváření hnízdních možností pro zpěvné ptáky, dravce a sovy v lesích, ochrana velkých šelem, mapování výskytu a ochrana všech druhů netopýrů a vrápenců žijících v ČR a další konkrétní projekty jako je třeba periodické sčítání čápa černého.
Vojenské lesy a statky ČR, s. p. hospodaří na 126 000 hektarech lesní půdy, což představuje přibližně pět procent lesní půdy v České republice. Na hospodaření v lesích se podílí šest divizí a 25 lesních správ. Jednotlivé divize se nacházejí v oblastech se zcela odlišnými přírodními podmínkami, které jsou dané zejména charakterem příslušné přírodní lesní oblasti a zastoupením vegetačních lesních stupňů. Každá z oblastí se vyznačuje osobitým charakterem lesních porostů, který má významný vliv na způsob a výsledky lesnického hospodaření jednotlivých divizí a lesních správ.
Pro divizi Hořovice, jež se z velké části leží v Brdské vrchovině, jsou typické porosty středních poloh s dominantním zastoupením smrku. Podobný charakter i složení dřevin mají podhorské smrkové porosty divize Horní Planá, která se nachází v přírodní lesní oblasti Šumava. Zcela odlišné přírodní podmínky nabízí divize Karlovy Vary, kde se prolínají jehličnaté i listnaté porosty rostoucí na ultrabazickém čedičovém podloží Doupovských hor. Převážně borovými porosty na přirozených borových stanovištích se vyznačuje divize Mimoň. Drahanská vrchovina se smíšenými lesními porosty, pro které je typická značná druhová rozmanitost, je domovem divize Plumlov. Divize Lipník nad Bečvou se vyznačuje velmi kvalitními smrkovými porosty, které pokrývají převážně náhorní rovinu, a listnatými porosty na jihozápadních a jižních svazích Oderských vrchů.
VLS ČR, s. p. vyznávají principy trvale udržitelného obhospodařování lesů, které je v dokumentech z helsinské konference o ochraně lesů v Evropě (1993) definováno jako "správa a využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu, který zachovává jejich biodiverzitu, produkční schopnost a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni, a které tím nepoškozují ostatní ekosystémy.
K dlouhodobým cílům lesního hospodaření VLS ČR, s. p. patří především obnova a udržení stability lesních ekosystémů, zvyšování druhové diverzity lesních dřevin přiblížení se přirozené skladbě lesů, zvyšování podílu přirozené obnovy lesních porostů, a tím udržení a rozvíjení genofondu lesních dřevin.
Lesnická činnost u VLS ČR, s. p. se skládá z několika hlavních oborů. Jedná se především o udržování semenných zdrojů, školkařství, pěstební činnost, těžební činnost a ochranu lesa.

Myslivost je součástí hospodářské činnosti VLS. Vzhledem ke své účelovosti nejsou režijní honitby pronajímány a výkon práva myslivosti na honebních pozemcích a redukční odstřel na nehonebních pozemcích vykonávají VLS ve své působnosti a na vlastní účet. Z hlediska rozsahu jsou rozhodující honitby ve volnosti dislokované v rámci jednotlivých divizí. Obory pro chov spárkaté zvěře jsou pouze u divize Mimoň, provoz bažantnice zajišťuje divize Lipník nad Bečvou. Zastoupení jednotlivých druhů zvěře je velmi rozmanité. Hlavní zvěří je spárkatá zvěř, která má v honitbách VLS vhodné prostředí.
Cílem mysliveckého hospodaření VLS ČR je dosažení odpovídajících stavů kvalitního genofondu zvěře. Normována je zvěř srnčí, jelení, mufloní a dančí, dále se ze spárkaté zvěře vyskytuje zvěř černá a v jedné honitbě zvěř sika. Nejlepší výsledky a nejkvalitnější trofeje jsou ve volných honitbách u zvěře jelení, v menší míře u mufloní zvěře. Kvalitní je oborní chov dančí a mufloní zvěře.
Důležitou součástí při výkonu práva myslivosti jsou poplatkové lovy tuzemskými a zahraničními loveckými hosty, které organizují a zabezpečují jednotlivé divize v rámci své působnosti. Mimo rozhodující individuální poplatkové lovy na trofejovou spárkatou zvěř jsou realizovány též společné lovy na holou spárkatou zvěř a černou zvěř. Významnou součástí myslivosti je hospodaření se zvěřinou, která je prostřednictvím vlastních a smluvních sběrných míst distribuována jak v tuzemsku, tak i do zahraničí.

Mrazový klín

14. února 2007 v 19:42 lesy a louky

MRAZOVÝ KLÍN - přírodní památka

Katastrální území Němčany, výměra 0,10 ha.
Zřízena vyhláškou PZ ONV Vyškov ze dne 8.11.1990, č. usn. XXI-120/13 jako CHPV a s platností zákona č. 114/92 Sb. převedena do kategorie přírodní památka.
Území je označeno dvěma tabulemi se státním znakem.
Opuštěná pískovna SZ od obce Němčany, u poutního kostelíka Matky Boží na Lutrštéku. Dno pískovny i plochy nad pískovnou byly v minulosti osázeny borovicí lesní.
Ve stěně jednoho z ramen pískovny byl odhalen při těžbě příklad periglaciálního zvětrávání, který je předmětem ochrany.
Na odkrytých profilech recentních i fosilních půd je pozorovatelný vzácný příklad zvětrávání, tzv. mrazový klín neobvykle velkých rozměrů. Jev je zvláště dobře pozorovatelný po dešti, když jednotlivé vrstvy získají kontrastnější zabarvení. Lokalita je známou exkursní zastávkou geologických výprav a je známa jako lokalita evropského významu.
Péče o lokalitu spočívá v odstraňování náletových dřevin z plochy bezprostředně před stěnou pískovny a zajištění stěny pískovny proti nežádoucí erozi.

Jalový dvůr

14. února 2007 v 19:42 lesy a louky

JALOVÝ DVŮR - přírodní památka

Katastrální území Heršpice, výměra 22,34 ha.
Zřízena vyhláškou PZ ONV Vyškov ze dne 28.6.1990, č. usn. XIX-107/13 jako CHPV a s platností zákona č. 114/92 převedena do kategorie přírodní památka.
Území je označeno šesti tabulemi se státním znakem a 1 informační tabulí.
Průzkum vybraných řádů hmyzu (mravenci, vosy, střevlíkovití, vážky) a pavoukovců (sekáči) provedl Pavel Bezděčka v r. 1994-5.
Území se nachází v k. ú. Heršpice cca 500 m J od křižovatky silnice z Heršpic do Rašovic s cestou ke statku Jalový dvůr. Jedná se o Heršpický rybník na potoce Buchlová a přilehlé JV stráně a s mozaikou lesa, palouků a pastvin.
Důvodem ochrany je výskyt a rozmnožování několika druhů ponticko-panonské květeny na přilehlých stráních.
Geologickým podložím jsou jíly, slíny, pískovce a slepence flyšového pásma vnějších Karpat s vyvinutými těžšími půdami charakteru hnědozemě.
Rybník o výměře 3,69 ha je místem rozmnožování devíti druhů obojživelníků, a to skokana štíhlého, ropuchy obecné, ropuchy zelené, rosničky zelené, blatnice skvrnité, kuňky obecné, skokana hnědého a čolka obecného.
Na přiléhajících stráních byla dále pozorována ještěrka obecná, užovka obojková a slepýš křehký. Z rostlinných druhů jsou významné zejména vstavačovité, např. vstavač vojenský, bradáček vejčitý, dále sasankovka lesní a hvězdnice chlumní. V rákosinách navazujících na zátopu rybníka pravidelně hnízdí labutě.
Lokalitu je potřebné ochránit před negativními vlivy zemědělské výroby, zejména před znečištěním vody v rybníku splachy ze statku Jalový dvůr. V lesní části je nutno redukovat akát a obnovu lesního prostoru provádět dřevinami odpovídajícími danému vegetačnímu stupni, tj. porosty charakteru doubrav až dubohabrových. V nelesní části zajistit odstranění stařiny. Rovněž dochází ke střetu zájmů rybníkářství Pohořelice, které rybník využívá, a zájmů ochrany přírody - zarybnění dravými druhy ryb se může negativně odrazit na stavu populace obojživelníků.

stepní stráně - Komořany

14. února 2007 v 19:41 lesy a louky

STEPNÍ STRÁNĚ - přírodní rezervace

Katastrální území Komořany, výměra 5,20 ha.
Zřízena Výnosem MŠVU č.99260/51 ze dne 27.6.1951 jako SPR a s platností zákona č. 114/92 Sb. převedena do kategorie přírodní rezervace.
Území je označeno pěti tabulemi se státním znakem.
Botanický inventarizační průzkum zpracoval Vlastimil Tlusták v r. 1985, průzkum myrmekofauny provedl v r. 1993 Pavel Bezděčka.
Suchá stepní pastvina na značně svažitém terénu se S - SZ expozicí, ležící vpravo od silnice z Komořan do Dražovic, za odbočkou do Podbřežic, cca 2 km JV od Komořan. Na S a JZ okraji navazuje na les, na jižní straně pokračují kosené trvalé travní porosty. Na SV okraji území bezprostředně sousedí s PP Mechovkový útes. Svah je značně členitý se značně rozdílnou svažitostí, modelovaný erozními sesuvy a terénními zlomy, které vytvářejí malá údolíčka, v nichž je zadržována srážková voda stékající po povrchu.
Ochrana byla zřízena z důvodu výskytu xerotermních a subxerotermních rostlinných společenstev ponticko - panonského typu. Přestože má území expozici k S - SZ, vyskytují se zde převážně teplomilné druhy rostlin.
Podložím jsou miocenní litavské vápence a slepence překryté mělce spraší s vyvinutou černozemí. Skalní podloží na S okraji vystupuje na povrch v PP Mechovkový útes.
Významnými rostlinnými druhy zde jsou škarda panonská, třemdava bílá, len žlutý, koniklec velkokvětý, záraza bílá, oman oko Kristovo, divizna brunátná, sasankovka lesní, hvězdnice chlumní, vstavač vojenský. Z živočichů byl doložen výskyt několika druhů čmeláků, ohrožené druhy střevlíků a prskavců, ještěrky obecné, slepýše křehkého, rosničky zelené.
Podle plánu péče se provádějí asanační zásahy na odstranění náletu javoru ze sousedního lesa a regulace porostu trnek a chebdí na horním okraji stráně. Část rezervace je každoročně kosena. Pro zajištění zejména horní části území před splachy z navazujících polí je nutno podporovat v této části rozvoj ochranného křovinného lemu, naopak v části přilehající k lesu je nutno